Ráno nás navštívil Praotec Čech, že by tu rád žil. Tak jsme mu řekli, že tady, na Vlčici, už jsme my, ale dovedeme ho na jiné, podobně dobré místo.

Největším nepřítelem po cestě nebyla ani vzdálenost (děti těch 17km v pohodě ušly a ještě chtěly přídavek), ani vedro (šli jsme lesem), ale vosy! Všudypřítomné vosy. Téměř nikdo dnes nezůstal bez zásahu, a tak hojíme rány, jsme unavení, ale šťastní!