Den 1.
Tábor začal na nástupišti v Hradci poměrně zbrklým úprkem. Přišli totiž Lajkomandéři, tak jsme před nimi utekli do autobusu, který si sestavil partyzán Tonďa. Díky tomu jsme se ze Síťonu (to je to, kde zůstali naši rodiče, kde vládne jedna velká Síť) dostali do Jihošálu (to je místo, kde síť nedosáhne a nachází se na Vlčici.
Počasí nám sice zapovědělo první koupačku, nicméně byl prostor, aby nás Skófolkové (na fotce, ochránci lesa, naši hlavní příběhoví kámoši) provedli po lese a seznámili s historií Jihošálu. Večer se nám také poštěstil táborák.
Držte nám s tím počasím palce!
Den 2.
Dnes si týmy vymýšlely jména a pokřiky, tak aby se celý les znovu zaplnil poezií. Vzešly z toho tyto 4 týmy:
- Kyselý Okurky (KO)
- Salámisti
- Stádo Žlutejch Krav
- Modrý Zub
Následně jsme hráli hru „Kozy“ aneb ulov si svého vedoucího. Vypadá to přesně tak, jak se to jmenuje.
Taky se uskutečnila první koupačka!
Večer světel nás dovedl k tajemnému Norkofónovi (na fotce), který nám dodal naději, že je možné nad zlem zvítězit.
Den 3.
Po dnešním dni už všichni umíme jezdit na lodích. Někteří se naučili něco nového, někteří oprášili dovednosti z předešlých let a někteří své dovednosti patřičně smáčeli ve Staňkáči.
Mimo to jsme se taky seznámili s národem Malvó, který je zodpovědný za vznik řeči. Podařilo se nám je přesvědčit o tom, že máme dobré úmysly, a tak jsme od nich dostali dračí vejce. K čemu nám asi bude?
Na fotce rychlokoupačka před večeří (čočka). Pokud se Fiňák přes noc nenafoukne a neodletí, tak se hlásíme zase zítra.
Den 4.
Dnes ráno nás zajali Óttgarové, strážci hornin, kteří jsou bohužel pod vlivem zlé moci. Zpočátku nám dokonce odmítali dát snídani. Nakonec jsme se jí domohli, ale nepustili nás do kuchyně, takže jsme se museli najíst na buzeráku. Přes den nás nutili pracovat v dolech neboli hra přístavy. Večer se nám s pomocí Skófy, který přiletěl na Norfokónovi podařilo Óttgarům vzbouřit a konečně jsme zase svobodní.
…Jedním z důvodů, proč jsme si hráli na nesvobodu je, že si chceme připomínat, že svoboda není levná věc a není bohužel samozřejmostí. O to víc se nás to týká, když se naše tábořiště nachází v bývalém pohraničním pásmu.
(Na fotce rozbalování batikovaných triček.)
Den 5.
Výletový den je tady! Letos jsme se na výlet rozdělili do čtyř skupin podle věku. Vyrazili jsme z Fabiánu, kam nás odvezli Norfokóni a odtud šla každá skupinka jinou trasou do tábořiště. Cestou měli děti kromě jiného posbírat do skleniček vodu z různých studánek a že jich bylo! Dohromady jsme navštívili 11 studánek. (Voda se nám bude hodit na vysvobození Ljóskyna (strážce světla) z mlhy.) Pro vedoucí byla cesta poměrně snadná, protože děti dostaly mapu s body, které mají navštívit a buzolu a navigovaly se samy. Všichni úspěšně.
Den 6.
Dneska měl den Bláža, což jsem já a měli jsme den bez soutěžení, jenom pro radost. To ale neznamená, že bychom se flákali. Dopoledne jsme se ukryli před deštěm v jídelně, kde jsme malovali lampiony, tvořili vlajky a vyráběli různé věci z hlíny. Odpolední program pak celý patřil stavbě vorů, nebo spíše katamaránů.
Na připravených vorech jsme se pak večer vydali na jezero (staňkáč), kde jsme se pomocí pobřežních scének seznámili se vznikem příběhového světa a s plíživým příchodem zla. V závěru jsme použili vodu ze studánek z předešlého dne a vysvobodili jsme jednoho z Ljóskynů, Ljókama. Už máme fakt dobře našlápnuto k vítězství.
Začíná nám také víkend plný návštěv, za které jsme velice vděční. Množí se nám tu nejen buchty, ale také pomocníci!
Den 7.
Neděle pro nás začala tradičními bohoslužbami v Kostele, za které děkujeme bývalému hlavasovi Mustangovi.
Příběhově jsme se dostali do království Smidvarů AKA strážců řemesel, kde jsme se dozvěděli, že jsou pod vlivem temné moci kvůli očarovaným měčům, které jim podstrčil Mirkulma (hlavní záporák). No udělali jsme s tím to, že jsme si zahráli Vlajkovanou (nejoblíbenější hra všech táborníků, zahrnuje běhání, střílení, emoce, koalice a taky zrady… a to se dětem líbí. Vše je v mezích hry a po skončení dochází ke katarzi.). Večer přišel mistr Smidvar a díky vytuněnýmu meči od den předtím zachráněného Ljókama vyhnal zlo ze svého království a vzal si od nás střepy zrcadla duší, aby jej znovu skul.
Den 8.
Dnes jsme se příběhově vydali do Myrkhallu, což je město, kde sídlí hlavní záporák Myrkulma. Abychom se tam dostali, museli jsme jít v přestrojení, a tak se celý tábor zahalil do různých variant převleků. Někteří si prostě vzali tričko naruby, jiní si dali šátek přes pusu a brýle a nejkreativnější táborníci se proměnili ve stvoření, co by se jen těžko rozeznala od mimozemšťanů. Nicméně nás u bran Myrkhallu zastavil lučišník, který měl podezření, a tak nás vyzval na celou řadu soubojů. Jelikož jsme byli úspěšní, tak nás nechal jít dál a i nás pozval na hostinu.
V noci se konala noční bojovka pro nejstarší děti. Měly za úkol plout po vodě, sbírat svítící bójky, pak poslepu procházeli lesem po provázku a plnili různé úkoly a na závěr na jejich vlastní přání spali v Loděnici (zvláštní přání, ale proč ne).
Den 9.
Dozvěděli jsme se, že Myrkulma o nás ví a chystá se nás přepadnout, a tak jsme museli změnit na čas své působiště. Při té příležitosti se hrála velice oblíbená hra Gulášku vař, která spočívá v tom, že týmy získávají za plnění úkolů ingredience na guláš a pak si jej uvaří na ohni. (Až na potíže s ochucením vegetariánské varianty se všem krásně zadařilo). Večer přišla bitva, během které Myrkulma pomocí kouzel a triků porazil našeho nejsilnějšího bojovníka, nicméně nakonec jsme jej díky pomoci Smidvarů (strážci řemesel ze sedmého dne) porazili a uvěznili jej u kostela. Také jsme mu vzali Plantesimál (krystal, který mu dodával temnou sílu), dali jej do truhly, zamkli na zámek (heslo znali jen 3 děti, žádní vedoucí!) a zakopali do pískoviště.
Večer děti čekala stezka odvahy, při které procházeli lesem a na cestu jim svítila různá barevná světýlka. Potkali cestou také Myrkulmu, kterému utrhli kousek pláště a na závěr nám ještě bývalý vedoucí a kamarád Venca udělal krátký program s hvězdářským dalekohledem. Poslední tábornice po návratu ze stezky říkala, že Myrkulma zmizel. Co se mohlo stát?
Den 10
Ráno jsme se přesvědčili o tom, že Myrkulma skutečně zmizel a s ním i Plantesimál, který jsme předešlého dne zamkli a zakopali. Zbyl po něm jenom prach.
Velká Táborová Hra se nesla v duchu obchodování se surovinami na „burze“ následném skupování dračích šupin.
Následovala příprava závěrečného slavnostního ohně, ale než jsme se k němu vypravili, byli jsme nakrmeni smažákem a cukrovím z Vlčické cukrárny.
Pak přišel poslední táborák a s ním také loučení s nejstaršími táborníky, vzpomínání na to hezké, co jsme prožili, co jsme se naučili a jaké nové kamarády jsme zase objevili. Letošní tábor je tímto završen, Myrkulma se podíval do zrcadla duší a když uviděl, jak vypadá, tak si uvědomil, jakou udělal chybu, že se nechal temnou silou ovládnout a tak teď někde zpytuje svědomí a vykonává veřejně prospěšné práce.